Okopka.ru Окопная проза
Savenkova Faina
JeŽeČek NadĚje

[Регистрация] [Обсуждения] [Новинки] [English] [Помощь] [Найти] [Построения] [Рекламодателю] [Контакты]
 Ваша оценка:
  • Аннотация:
    Перевод пьесы Фаины Савенковой "Ежик надежды" на чешский язык
  pohádka o třech dějstvích
  
  Postavy:
  
  Ježeček, který se ztratil za povodně Užovka, žijící na břehu řeky Špaček, vůdce hejna
  Sova, nejmoudřejší obyvatel lesa Havran, obyvatel lesa
  Ježicha, máma Ježka
  Ryby, žijící v řece, ptáčátka-žáci špačka, ježci
  
  PRVNÍ JEDNÁNÍ
  
  SCÉNAPRVNÍ
  
  Na jaře je les po povodni stále zaplaven, ale voda už začala ustupovat. Malý špinavý Ježeček se plácá u břehu, tu se noří do vody, tu se vynoří. Sleduje ho, mluvíc sama pro sebe, Užovka.
  
  UŽOVKA: "Ach jo ... Ještě ježci tu chyběli ... Kdy se už utopíš? Nepotřebuji takové sousedy."
  
  JEŽEČEK (z dálky): "Pomoc! Zachraňte mě!!!"
  
  UŽOVKA: "Aj, nekřič tolik. Prostě se utop a hotovo. Proč tolik hluku?!"
  
  Užovka to nevydrží a vytáhne Ježečka z vody.
  
  UŽOVKA: "Jsi naživu?"
  
  JEŽEČEK: "Vypadá to tak."
  
  Užovka pomáhá Ježečkovi vstát.
  
  UŽOVKA: "Aodkud jsi k nám přišel, Ježečku?"
  
  JEŽEČEK: "Nevím. Ztra-ztratil jsem maminku." (pláče)
  
  UŽOVKA(vine se kolem Ježečka): "Nefňukej! Něco vymyslíme."
  
  JEŽEČEK: "Najdeš mou maminku?"
  
  Užovka se plazí stranou.
  
  UŽOVKA: "Bydleli jste na druhé straně řeky. Nebudu ji hledat. Anejspíš zahynula během povodně. Zvykni si žít sám. Zatím ti najdu večeři. Budeš jíst žábu?"
  
  JEŽEČEK: "Moje maminka nezemřela, lžeš, určitě ji najdu! Ažáby nejím, mám rád bobule."
  
  SCÉNADRUHÁ
  
  Ranní les. Objeví se Špaček.
  
  ŠPAČEK: "Straka mě přinesla novinu. Je to pravda? Máme nového obyvatele?"
  
  UŽOVKA(reptá): "Kdo může být pravdivější ... Proč jsi sem přiletěl?"
  
  Špaček se chytá křídly za srdce.
  
  ŠPAČEK: "Tebe nikdo neučil, že se špačky takhle mluvit nemůžeš? Mimochodem, jsem vůdce a učitel hejna! Amusím svým žákům říct, co a kdo je v lese čeká."
  
  Užovka zasyčí.
  
  UŽOVKA: "Mě učil život, ne špačci. Leť odsud."
  
  ŠPAČEK: "Copak je nebezpečný?"
  
  UŽOVKA: "Pro koho, pro tebe či co? Viděl jsi létající ježky? Jak si myslíš, že tě dostane? Zatím je to jen malý Ježeček v nesnázích. Kromě toho, pokud se někdo musí bát, jsem to já."
  
  Špaček nevysoko vzlétne.
  
  ŠPAČEK: "Kolik že mu je let?! Copak tento Ježeček ještě neví, že snídá takové, jako jsi ty?"
  
  UŽOVKA: "Neřekla jsem mu o tom. Aproč by to měl vědět? Zatím jí s potěšením bobule."
  
  ŠPAČEK: "Aproč jsi ho zachránila? Dříve nebo později tě stejně sní."
  
  Užovka se podívá, jestli Ježeček spí.
  
  UŽOVKA: "Doufám, že to bude "pozdě". Špačku, ty bys asi udělal totéž, protože je ještě Ježeček. Navíc ptákům, pokud jsou na obloze, ježci nezpůsobují škodu."
  
  ŠPAČEK: "Jsi si jistá? Jsem zodpovědný za ptáčata a nemohu vystavit jejich životy nebezpečí."
  
  UŽOVKA: "Ano, jsem si jista. Špačku, vždyť ty létáš a vidíš všechno, co se děje na té straně lesa. Pomůžeš pichláčkovi najít maminku? Je to v našem nejlepším zájmu."
  
  ŠPAČEK: "Je mojí povinností pomáhat dětem, zvláště pokud jsi za něj zodpovědná."
  
  Špaček odletí. Užovka se zamyšleně dívá na spícího Ježečka.
  
  UŽOVKA: "Jaký jsi bezmocný..."
  
  SCÉNATŘETÍ
  
  Vrchol kopce. Ježeček sbírá větvičky pro svůj domeček. Užovka mu pomáhá a táhne je nahoru. Z druhého břehu řeky k nim letí Špaček.
  
  ŠPAČEK: "Ježečku, viděl jsem na druhé straně řeky dospělé ježky! Možná je tvá máma naživu."
  
  Ježčeek odhodí větvičky a běží ke Špačkovi, aby jej obejmul.
  
  JEŽEČEK: "Hurá! Říkal jsem, že je naživu!"
  
  Špaček letí stranou, Ježeček spěchá k Užovce a snaží se ji obejmout.
  
  JEŽEČEK: "Vidíš, a tys mi nevěřila!"
  
  Užovka se odplazila stranou.
  
  UŽOVKA: "Nezáleží na tom, čemu jsem věřila já, hlavní je to, čemu jsi věřil ty. Se svými bodlinkami bys měl být opatrnější."
  
  JEŽEČEK: "Milý Špačku, můžete říct mamince, kde jsem, aby si mě vyzvedla?"
  
  ŠPAČEK: "Ježečku, v této části lesa se nezastavujeme, jsou tu sokoli a sovy - je to příliš nebezpečné. Nemůžu si s nimi ani promluvit."
  
  UŽOVKA: "Proto jsem ti řekla, aby sis zvykal žít bez ní, pichláčku."
  
  Ježeček zvedne odhozenou větvičku a točí ji v tlapkách.
  
  JEŽEČEK: "Takže se dostanu přes řeku."
  
  SCÉNAČTVRTÁ
  
  Okraj lesa. Špaček učí zpívat ptáčata sedící na větvi stromu. Špaček a ptáčata zpívají společně.
  
  UŽOVKA: "Špačku! Potřebujeme tvou pomoc!
  
  Špaček letí dolů.
  
  ŠPAČEK: "Jsi nezdvořilá jako vždy, Užovko, ale rád pomůžu svým kamarádům. Co jste chtěli?
  
  JEŽEČEK: "Vážený Špačku, jsi chytrý a laskavý, možná víš, jak bych se mohl dostat přes řeku?"
  
  UŽOVKA: "Počkat na zimu, dokud řeka nezamrzne, chápeš, není možné. Do té doby se my, jak víš, uložíme k zimnímu spánku."
  
  ŠPAČEK: "Zase jsi ke mně hrubá? Raději si vezmi příklad z Ježečka."
  
  UŽOVKA: "Špačku, máme dohodu: nedotýkám se ptáčat, ty plníš některé mé prosby. Kde lze v této dohodě najít i jen slovo o vzájemné lásce?"
  
  Užovka se začíná plazit kolem Ježečka a Špačka, Špaček létá z jednoho místa na druhé, dál od Užovky.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, prosím tě, pomoz nám."
  
  ŠPAČEK: "Dobře, Ježečku. Podívám se, jestli poblíž nebude most, ale raději se hned uč plavat. Buď s Užovkou, i když o ní jako o učitelce pochybuji, nebo s rybami.
  (stranou) Nevybíráš si dobré přátele, Ježečku."
  
  SCÉNAPÁTÁ
  
  Řeka. Ježeček a Užovka jsou ve vodě u břehu. Vyučování sleduje Havran, který sedí poblíž.
  
  UŽOVKA: "Podívej, pichláčku, vystrčíš hlavu z vody a pohneš ocasem ze strany na stranu."
  
  Ježeček se snaží dělat to, co ho učila Užovka.
  
  JEŽEČEK: "Nějak mi to nejde."
  
  UŽOVKA: "Je to asi proto, že jsme blízko břehu. Odplujeme dále. Polož své tlapky na můj krk...
  
  JEŽEČEK: "Topím se, zachraň mě!"
  
  Užovka se potápí pro Ježečka a vytáhne ho na břeh.
  
  UŽOVKA: "Zdá se, že Špaček měl pravdu. Budeme muset požádat o pomoc ryby."
  
  Potopí se a brzy se objeví na hladině vody s hejnem ryb, Havran přilétá blíž.
  
  JEŽEČEK: "Dobrý den, ryby."
  
  PRVNÍ RYBA: "Užovko, jsi si jista, že je možné ho naučit plavat? Je nějak divný."
  
  JEŽEČEK: "Opravdu se chci naučit plavat. Musím se dostat k mámě."
  
  Ježeček vstupuje do vody.
  
  DRUHÁ RYBA: "Jasné. Poslouchej. Abys mohl plavat, musíš se potopit a vrtět ploutvemi a ocasem. Vpravo vlevo. Vpravo vlevo. Takhle."
  
  
  Ryby společně ukazují Ježečkovi, jak pohybovat ploutvemi.
  
  JEŽEČEK: "Potopit se?Ajak mám dýchat?"
  
  TŘETÍ RYBA: "Žábrami přece."
  
  Ježeček se prohlíží.
  
  JEŽEČEK: "Ale já je nemám... zdá se. Aploutve také ne."
  
  RYBY (společně): "No tak to nelez do vody!"
  
  Ryby pleskly ocasem do vody a odplavaly.
  
  Nad Užovkou a Ježečkem krouží Havran.
  
  HAVRAN: "Měli jste se ještě učit plavat u žab, blázni."
  
  Havran popadne na břehu jednu žábu a odletí.
  
  
  DRUHÉ JEDNÁNÍ
  
  SCÉNAPRVNÍ
  
  Užovka a Ježeček kráčejí nočním lesem.
  
  JEŽEČEK: "Kam jdeme? (je slyšet houkání sovy) Je to tady tak děsivé."
  
  UŽOVKA: "Akdo mi říkal, že chce jít k mámě? Už sis to rozmyslel? Nepůjdeš k Moudré Sově?"
  
  JEŽEČEK: "P-půjdu. Akdo to je?"
  
  UŽOVKA: "Nejmoudřejší a nejstarší obyvatel našeho lesa."
  
  JEŽEČEK: "Naučí mě plavat? Kdo je to?"
  
  Nedaleko se objeví několik pohybujících se světýlek.
  
  UŽOVKA: "To jsou jen bloudící světýlka, neboj se. Moudrá Sova tě nic nemůže naučit, ale může ti říci, co se můžeš naučit sám, abys našel svou maminku. Pokud to samozřejmě opravdu chceš."
  
  Pohybující se světýlka se neustále skládají do různých siluet a rozpadají a osvětlují cestu kamarádům.
  
  JEŽEČEK: "Akdo to je?"
  
  Dotkne se tlapkou jednoho světýlka, to vyskočí jako míček a poté se začne kroutit kolem Ježečka.
  
  UŽOVKA: "Nevím. Ale rozhodně ne světlušky, ty jsem viděla i během dne, vypadají jinak."
  
  Ježeček a Užovka se zastavili. Ve tmě blikají dvě obrovské oči, bloudící světýlka mizí.
  
  UŽOVKA: "Ahoj, Moudrá Sovo."
  
  JEŽEČEK: "Dobrý večer, Moudrá Sovo! Prosím, pomozte mi setkat se s mojí maminkou, ona je na druhém břehu. Snažil jsem se naučit plavat, abych přeplaval řeku, ale neuspěl jsem."
  
  Sova neustále bliká.
  
  SOVA: "Ale to nepůjde, nejsi ryba ani had. Kromě toho je řeka příliš rychlá a studená. Nemůžeš ji přeplout ani sám, ani na voru."
  
  JEŽEČEK: "Co mám dělat?" (fňuká)
  
  Sova mává křídly.
  
  SOVA: "Nauč se létat."
  
  UŽOVKA: "Ale Ježeček není pták! I kdyby ho Špaček učil, tak se to nepodaří."
  
  Sova přiletí k Ježečkovi a prohlíží si ho.
  
  SOVA: "Lidé také nejsou ptáci, ale mohou létat. Tak si i ty udělej křídla, aby ses třepetal jako motýl."
  
  Vedle Ježečka usedl martináč habrový (rusky: noční paví oko malé, pozn. překl.).
  
  SOVA: "Budeš potřebovat okvětní lístky měsíčku, stříbrnou pavučinu, abys z nich ušil křídla, barvy letního lesa, abys je nabarvil, pyl motýlů, který tvým křídlům dá kouzlo a závan teplého větru, abys vzletěl."
  
  SCÉNADRUHÁ
  
  Ráno. Okraj lesa. Špaček sedí na větvi, Užovka je obvinutá v prstencích kolem ní.
  
  UŽOVKA: "Jak chápu, most neexistuje."
  
  ŠPAČEK: "Ani jeden."
  
  UŽOVKA: "Zato já jsem našla způsob, jak se zbavit našeho pichlavého přítele."
  
  
  ŠPAČEK: "Užovko, je to ještě dítě! Jak tak můžeš?"
  
  UŽOVKA: "Špačku, ty mě děsíš. Jen jsem ho právě vzala k Sově. Náš Ježek brzy poletí domů."
  
  Špaček odletí z větve, pak vzlétne a vznáší se ve vzduchu proti Užovce.
  
  ŠPAČEK: "Jakto-odletí?"
  
  UŽOVKA: "Stejně jako teď ty. Křídélky tlesk-tlesk-tlesk."
  
  ŠPAČEK: "Zbláznila ses?! Ježci neumí létat. Neměli by létat! To není správné! Nebe patří nám, ptákům. Není tu místo pro ježky..."
  
  UŽOVKA: "Dobře, jak víš, plazila jsem se pomoct Ježečkovi."
  
  Užovka se odplíží, jsou slyšet nářky Špačka: "Létající ježci... hrůza, to je... hrůza!"
  
  SCÉNATŘETÍ
  
  Lesní mýtina, kolem křoví. Uprostřed mýtiny je pařez, propletený rozkvetlým měsíčkem (povijnice bílá neboli měsíček-pozn. překl.), nad ním krouží motýli. Ježeček poklekne před květinkou.
  
  JEŽEČEK: "Kouzelný měsíčku, daruj mně, prosím tě, několik svých kvítků. Pomohou mi najít maminku. Mám ji moc rád a chci za ní."
  
  Měsíček přiklání k Ježečkovi několik největších a nejkrásnějších kvítků, Ježeček je sbírá a tančí spolu s motýly.
  
  JEŽEČEK: "Děkuji ti měsíčku. Tvé kvítky mi pomohou splnit můj sen, pomohou mi setkat se s maminkou."
  
  JEŽEK (pokračuje v tanci): "Krásní motýli, prosím vás, pomozte mi naučit se létat jako vy. Díky vám uvidím svou maminku."
  
  Ježek dotancoval a v hejnu motýlů se vrací do svého domečku, kde ho čeká Užovka.
  
  JEŽEK: "Užovko, našel jsem je! Přesně tam, jak jsi řekla. Jsou tak nádherné!"
  
  UŽOVKA: "Jako motýlí křídla, která vyrobíš. Jsi šikovný! Teď polož květy do domečku a jdi pro zbytek."
  
  Ježek, zívajíc, jde do domečku, motýli létají u vchodu.
  
  JEŽEK: "Amohu později? Jsem unavený a chci spát."
  
  Užovka vytahuje Ježečka z domečku, odháněje motýly.
  
  UŽOVKA: "Tys unavený hledat svou maminku? Ježečku, "později" květiny uschnou a budeš muset začít všechno znovu."
  
  JEŽEK (zamračil se): "Já vím."
  
  UŽOVKA: "Pamatuješ si, kde žijí pavouci?"
  
  JEŽEK (zívá): "To jo."
  
  Ježek kráčí podél břehu a když uvidí velkou pavučinu, připevněnou k pobřežním stromům, zastaví se.
  
  JEŽEČEK: "Pracovití pavoučci, prosím vás, podělte se se mnou o stříbrnou pavučinu. S její pomocí si můžu udělat křídla a letět ke své mamince."
  
  Ježeček začíná tancovat, v téže chvíli pavouci odvíjejí část své sítě a poté, co ji svinuli do klubka, ji dají Ježečkovi.
  
  JEŽEČEK: "Děkuji vám, pavouci, hodně jste mi pomohli."
  
  Ježeček se vrací na břeh řeky a vidí, jak Užovka svým dechem zahřívá květiny.
  
  UŽOVKA: "Podívej, vůbec neuvadly!"
  
  JEŽEČEK: "Děkuji ti, Užovko, jsi opravdová kamarádka!"
  
  UŽOVKA(zakašlala): "No, ano. Anyní ušij křídla, nenecháš přece motýly na tebe tak dlouho čekat?"
  
  JEŽEČEK: "Oh, a čím mám šít? Sova nic neřekla..."
  
  UŽOVKA: "Podívej se na sebe, jsi celý pokrytý bodlinkami."
  
  Ježeček odlomí ze sebe bodlinku a začne šit. Brzy jsou křídla hotova.
  
  Ježeček vstal, otočil se čelem k lesu a promluvil k němu.
  
  JEŽEČEK: "Letní lese, prosím tě, daruj těmto křídlům své barvy, pomoz mi vrátit se k mamince."
  
  Začíná foukat vítr a ze stromů padá na křídla několik různobarevných listů, které je zbarvují.
  
  JEŽEČEK: "Děkuji ti za pomoc, dědečku lese. Teď jsou moje křídla jasná jako u opravdového motýla."
  
  UŽOVKA: "Tak, pro dnešek jsi udělal všechno. Motýli si vystačí bez nás. Ateď pojďme na večeři, sbírala jsem pro tebe bobule."
  
  Ježeček a Užovka míří k domečku.
  
  UŽOVKA: "Víš, Ježečku, ty a já jsme si trochu podobní. Kdysi jsem měla také sen. Moc jsem chtěla vidět moře, jen bylo vždy příliš děsivé opustit tento les.
  
  Břeh řeky, nad křídly létají motýli. Objevil se Špaček a rozhlédl se.
  
  ŠPAČEK (tiše): "Podívejme se, co jste vymysleli! Ježci létají! Kde jste to viděli? Nejdříve poletí jeden, pak další, a nakonec bude celá obloha zaplněna ježky. Kolik špačků zemře, když narazí na jejich bodlinky?"
  
  Začíná zobákem chytat motýly.
  
  ŠPAČEK: "To se nestane. Zachráním všechny ptáky před tímto neštěstím!"
  
  Část motýlů snědl, ostatní uletěli.
  
  Špačkovi kručí v žaludku.
  
  ŠPAČEK: "Jéje. Současně jsem povečeřel."
  
  ŠPAČEK: "Tak. Bylo to zdravé i chutné. Nyní určitě nikam nepoletí. Jeden ježek v lese je lepší než tisíc na obloze."
  
  SCÉNAČTVRTÁ
  
  Ráno, lesní paseka. Ježeček a Užovka drží křídla.
  
  JEŽEČEK: "Teplý větře, prosím tě, daruj mně svůj závan. Pomoz mi letět k mamince, moc chci za ní."
  
  Ježeček tancuje, nízko vzletí, ale pak bolestivě spadne na bok.
  
  JEŽEČEK: "Ach, proč jsem spadl? Proč se mi to nepovedlo?"
  
  Ježeček si tře naražený bok.
  
  UŽOVKA: "Nevím, tady, na okraji paseky, spí Sova."
  
  Ježeček a Užovka jdou k dubu na konci paseky.
  
  UŽOVKA: Moudrá Sovo!"
  
  V dutině dubu se objeví ospalá Sova.
  
  
  SOVA: "Áá, tady jste... Ježečku, proč neposloucháš, co ti říkají? Zaměnit pyl motýlů kručením břicha - je nejen nezodpovědné, ale také nebezpečné. Vždyť jsi mohl jsi zemřít!"
  
  Ježeček přichází blíže ke stromu.
  
  JEŽEČEK: "Moudrá Sovo, ale já jsem nic nezaměnil!"
  
  Sova vyletí z dutiny, dívá se na Ježečka a mžourá očima.
  
  SOVA: "Tak proč jsi nevzlétl?"
  
  Ježeček začne fňukat. Sova se snaží pohladit ho křídlem po hlavě. Užovka se plazí na dub, aby lépe všechno viděla.
  
  SOVA: "No, no, ty. Dobře, Ježečku. Zkus udělat křídla, jaká mám já. Vyrostl jsi, takže se ti to možná povede."
  
  Sova vytáhne ze svého křídla jedno pírko.
  
  SOVA: "Tady máš pero a můj souhlas. Zbývá najít peří Havrana, ptačí cvrlikání, přidat trochu vůně dubového mechu a poryv větru."
  
  Sova vzlétne a posadí se na okraj kmene stromu.
  
  SOVA: "Ateď mě nech spát."
  
  Sova se schová v dutině, Užovka zůstává ležet na spodní větvi.
  
  UŽOVKA: "Někdy se mi zdá, že své recepty vymýšlí za pochodu. Pichláčku, mimochodem stojíš u dubu."
  
  Ježeček se plácne tlapkou po čele.
  
  JEŽEČEK: "Opravdu! Dubový mech!"
  
  Užovka kýve ocasem ze strany na stranu.
  
  UŽOVKA(přemýšlí nahlas): "Pyl z motýlů za kručení v žaludku? Jak je tohle možné?"
  
  Ježeček se sklonil a položil Soví pírko ke kořenům dubu.
  
  JEŽEČEK: "Prosím tě, pomoz mi, daruj mým křídlům vůni dubového mechu. Na nich se mohu dostat domů, k mamince."
  
  Ježeček tančí kolem pírka.
  
  JEŽEČEK: "Děkuji ti, dědečku Mechu. Nikdy jsem si nemyslel, že mi vůně dubového mechu tolik připomene domov."
  
  Ježeček a Užovka odejdou, zpoza stromu vykukuje Špaček, který odposlouchával.
  
  SCÉNAPÁTÁ
  
  Les. Na větvi sedí Havran a Špaček.
  
  ŠPAČEK: "Havrane, jaktože nerozumíš tomu, že ježci na obloze jsou nebezpeční. Aco když tě nebo tvá mláďata probodnou bodlinky? Jsou nemotorní a neumí manévrovat!"
  
  Havran zamyšleně škrábe zátylek křídlem.
  
  HAVRAN: "No, já nevím, Sova se ho nebojí. Promiň, Špačku, ale jí já věřím víc než tobě."
  
  Špaček prudce vzlétne z větve.
  
  ŠPAČEK (rozzlobený): "Jak víš, varoval jsem tě."
  
  Špaček odletí, na druhé straně se objeví Ježeček.
  
  HAVRAN: "Áá, plavec přišel..."
  
  JEŽEČEK: "Dobrý den, strýčku Havrane. Prosím vás, pomozte mi letět k mé mamince. Můžete mi k tomu darovat pírko ze svého křídla."
  
  Havran si prohlíží svá křídla.
  
  HAVRAN: "Čeho se ti zachtělo! Ptáci jen tak nerozhazují peří ze svých křídel. Nauč se cenit ptačí plémě!"
  
  Ježeček sklonil hlavu a posadil se vedle stromu.
  
  JEŽEČEK: "Promiňte, nechtěl jsem vás urazit. Chci jen uvidět svou maminku. Moc ji mám rád."
  
  Havran slétá k Ježečkovi a posadí se vedle něj.
  
  HAVRAN: "Sotva ses jen naučil plavat a chceš létat?"
  
  JEŽEČEK: "Ano."
  
  HAVRAN: "Dám ti pírko, pokud slíbíš, že nepoškodíš ptáky."
  
  JEŽEČEK: "Samozřejmě, slibuji, strýčku Havrane. Nechystal jsem se ptákům udělat něco špatného, protože vy jste všichni moji kamarádi."
  
  Havran vytáhne ze svého křídla pírko a podá ho Ježečkovi.
  
  HAVRAN: "Tady ho máš. Buď opatrný, Ježečku, vypadá to, že máš v tomto lese nepřátele. A nezapomeň na svůj slib."
  
  Havran odletí, Ježeček se rozhlíží kolem.
  
  JEŽEČEK: "Zdá se, že jsem zde někde viděl Špačka. Můžu ho požádat o pomoc s cvrlikáním. Špačku, kde jste?"
  
  Špaček přilétá k Ježečkovi, Havran se vrací s několika ptáky a sleduje je shora.
  
  ŠPAČEK: "Ježku, my špačci jsme se poradili a rozhodli jsme se, že ti naše cvrlikání nedarujeme. Nedovolíme Ježkům, aby nám vzali oblohu."
  
  Špaček odletí, známý Havran přilétá k Ježečkovi.
  
  HAVRAN: "My samozřejmě nejsme špačci a tak krásně cvrlikat neumíme, ale pokusím se ti pomoci."
  
  Havran kráká nad křídly.
  
  JEŽEČEK: Děkuji vám, jste opravdoví přátelé. Díky vám uvidím svou maminku. Díky."
  
  Ježeček tancuje nad křídly.
  
  Havran odletí.
  
  JEŽEČEK: "Půjdu chytat poryv větru."
  
  TŘETÍ JEDNÁNÍ
  
  SCÉNAPRVNÍ
  
  Lesní paseka. Ježeček drží křídla v tlapách, vedle něj se vine Užovka.
  
  JEŽEČEK: "Větře, foukáš všude a víš, jak moc chci ke své mamince. Prosím tě, pomoz mi. Daruj mi svůj poryv, abych mohl vzlétnout."
  
  Vítr začíná foukat, Ježeček si obléká křídla a tančí.
  
  JEŽEČEK: "Pravděpodobně bych se měl pokusit seskočit z toho pařezu."
  
  Ježeček vylezl na pařez, seskočil z něj a spadl.
  
  JEŽEČEK: "Nepovedlo se to... Děkuji ti za pomoc, drahý větře. Omlouvám se, že jsem tě znovu marně obtěžoval."
  
  
  Ježeček se sklopenou hlavou sundává křídla.
  
  UŽOVKA: "Nezoufej, pichláčku. Pojďme k Sově."
  
  Ježeček a Užovka míří k dubu.
  
  UŽOVKA: "Sovo, probuď se."
  
  Z dutiny vykukuje Sova.
  
  SOVA: "Vím všechno, vím. Havran přiletěl a všechno pověděl. Bude ti těžko bez pomoci ptáků. Dobře, myslím, že to zvládneš. V houštině lesa v bažině roste dub a na něm se zasekl papírový drak. Vyjmi jej a oprav přidáním modré oblohy, světla létajícího světýlka, odhodlání přítele a pomoci nepřítele."
  
  Sova se ukryje v dutině.
  
  JEŽEČEK (křičí za ní): "Děkuji ti, Moudrá Sovo!"
  
  Za stromem se schovává a odposlouchává Špaček.
  
  ŠPAČEK: "Mojí pomoci se nedočká, ať o tom ani nesní!"
  
  SCÉNADRUHÁ
  
  Okraj lesa, dub v bažině. Na jedné větvi sedí Špaček, proti němu trochu níže sedí špaččata.
  
  ŠPAČEK: "My ptáci nedovolíme ježkům létat. Obloha je pro ptáky! Ježci se musí plazit po zemi!"
  
  ŠPAČČATA(společně): "Obloha je pro ptáky!"
  
  ŠPAČEK: "Do práce, mé děti! Musíme kolem tohoto dubu postavit z pichlavého trnovníku zeď, aby se ježek nedostal k papírovému draku. Nedáme své nebe ježkovi!"
  
  Ptáci staví zeď z větviček trní.
  
  ŠPAČEK: "Čím vyšší bude, tím bezpečnější budou ptáci."
  
  Nad zdí létají špaččata, které diriguje Špaček. Blíží se k nim Ježeček.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, pusťte mě k dubu! Potřebuji toho draka. Já nechci ublížit ptákům, chci prostě jít domů."
  
  ŠPAČEK: "Kde jsi ztratil svou zmiji? Tento podvodník už zradil i tebe? No, nakonec si uvědomila, kdo má pravdu a nebude se nám plést."
  
  
  JEŽEČEK: "To je Užovka a ne zmije. Anení podvodník."
  
  ŠPAČEK: "Moje mláďata, chraňte nebe! Žeňte ho pryč!"
  
  Špaččata klovají Ježečka, který se stočil do koule.
  
  ŠPAČEK: "To nic, špaččata moje, nedostane se přes zeď. Je stejně pichlavá jako tento ježek.
  
  Ježeček začne rýt tunel pod trnovou zdí, aby se dostal k dubu.
  
  ŠPAČEK: "To se nestane! Zachráním ptáky! Přenesu toho draka na jiný strom. Nedostaneš jej!"
  
  Ježeček pokračuje v rytí díry pod zdí, sledují ho po jednom létající špaččata, Špaček letí k drakovi.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, nedělej to!"
  
  Špaček vezme draka a pokusí se ho zvednout.
  
  ŠPAČEK: "To zvládnu."
  
  Špaček zvedne draka do vzduchu, ale ten ho táhne dolů.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, pusť jej!"
  
  Špaček se snaží přenést papírového draka na zádech, ale stále klesá.
  
  ŠPAČEK: "Zachráním všechna mláďata! Nedovolím ti je zničit!"
  
  Špaček padá na trnovou zeď, shora na něj padá papírový drak.
  
  JEŽEK: "Špačku!"
  
  Všechna špaččata se rozlétají na různé strany, Špaček se snaží vzlétnout.
  
  JEŽEK: "Špačku, přestaň!"
  
  Ježeček rozebírá zeď, Špaček, který se snaží dostat ven, se stále více a více zamotává.
  
  ŠPAČEK: "Nechoď ke mně! Mé věrné děti, nepouštějte ho ke mě!"
  
  JEŽEK (pokračuje v rozebírání větví): "Všichni odletěli. Zůstal jsi sám."
  
  Špaček se zastaví a vše lhostejně sleduje.
  
  JEŽEČEK: "Buď trochu trpělivý, skoro jsem to zvládl. Au, moje tlapka!"
  
  
  Ježeček se popadne za tlapu.
  
  Papírový drak slétá ze zdi a už je vidět Špačka, jehož křídlo je probodnuto trnem.
  
  JEŽEČEK: "No, dostal jsem se tam."
  
  Ježek vytáhne zraněného Špačka a klade ho na papírového draka.
  
  ŠPAČEK: "Nepovedlo se mi to..."
  
  JEŽEČEK: "Bez tebe bych to nedokázal. Bylo by pro mě těžké dostat draka ze stromu sám, takže díky."
  
  Ježeček táhne Špačka na drakovi ke břehu. Zpoza keřů vykukují blikající světýlka a jedno přilétá k Ježečkovi.
  
  JEŽEČEK: "Podívej, světýlko!"
  
  Ježeček se zastaví.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, buď trošku trpělivý, prosím."
  
  Ježeček běží ke světýlkům, zraněný Špaček zůstává ležet na drakovi.
  
  JEŽEČEK: "Počkejte, neublížím vám!"
  
  Světýlka se rozlétají různými směry.
  
  JEŽEČEK: "Světýlka, prosím vás, darujte mně jedno z vás své světýlko. Potřebuji je, abych si svítil na cestu k mé mamince. Pomozte mi, prosím vás."
  
  Jedno ze světýlek vede Ježečka k dalšímu keři, Ježeček se tam dívá.
  
  JEŽEČEK: "Páni! Amohu si vzít jedno světýlko? Posvítí mi na cestu."
  
  Jedno světýlko vletí do otevřené dlaně Ježečka.
  
  JEŽEČEK: "Moc vám děkuji za pomoc."
  
  Ježeček se spolu se světýlkem vrací ke Špačkovi a papírovému draku.
  
  JEŽEČEK: "Teď budeme mít mnohem jasněji."
  
  SCÉNATŘETÍ
  
  Břeh řeky, domeček Ježečka.. Užovka se stočila do klubka na břehu. Ježek jde k ní.
  
  
  UŽOVKA(plazí se naproti): "Aco to je ještě za přílohu k drakovi? Proč jsi ho sem přitáhl? Jedeš, otravná svítící moucho!" (odhání světýlko).
  
  Ježeček se zastaví.
  
  JEŽEČEK: "Je zraněný. Nemohl jsem ho nechat v problémech."
  
  UŽOVKA(ukazuje ocasem na Špačka): "Ale tenhle tě nechá být."
  
  JEŽEČEK: "Já ale nechci udělat totéž. Musíme pomoci Špačkovi, je zraněný."
  
  UŽOVKA: Proč?Aby ti zase bránil? I když- je to na tobě."
  
  Užovka a Ježeček si prohlížejí křídlo Špačka.
  
  ŠPAČEK: "Ježečku, omlouvám se ti, kvůli mně jsi nemohl vzlétnout. To já jsem snědl motýly."
  
  UŽOVKA: "Našel jsi něco, čím překvapit! My jsme už dávno všechno pochopili." (Obrací se k Ježečkovi): "Roztáhni mu křídlo, vytáhnu trn. Moucho, posviť mě."
  
  K Užovce přilétá světýlko, Užovka vytáhne z křídla Špačka trn.
  
  Ježeček se směje.
  
  JEŽEČEK: "To není moucha, je to živá jiskérka ze svítícího květu kapradiny. Abude světýlkem na mém drakovi. Toto světýlko mi posvítí na cestu.
  
  UŽOVKA: "Už chápu, proč jsem je ve dne neviděla, kapradí kvete jen v noci."
  
  Ježeček a Užovka obvazují Špačkovi zraněné křídlo.
  
  UŽOVKA: "Hotovo. Vítej v rodině nelétajících obyvatel lesa, Špačku. Zatím můžeš zapomenout na oblohu."
  
  Užovka vede Ježka k drakovi, trochu stranou je slyšet vzdychání ŠPAČKA: "Jak teď žít?! Co teď?..."
  
  UŽOVKA: "Ježečku, nevím, jestli Špačkova záchrana stála za to, ale zatímco jsi ho táhl, tvůj drak ztratil ocas a celá látka na jeho zádech se roztrhala."
  
  Ježeček prohlíží draka.
  
  UŽOVKA: "Co budeš dělat? Půjdeme se poradit k Sově?"
  
  JEŽEČEK: "Ne. Zvládnu to sám. Bodlinky mám, stříbrná pavučinka zůstala. Látku zašiju."
  
  Ježeček se posadí, aby draka zašil, svítí mu světýlko.
  
  Užovka míří ke Špačkovi.
  
  UŽOVKA: "Špačku, uklidni se. Brzy budeš moci znovu létat, naštěstí nebudeme muset spolu zimovat. Ateď jdi ke svým, abys nerušil klid lesa."
  
  SCÉNAČTVRTÁ
  
  Lesní paseka. Ježeček stojí vedle pařezu, na pařezu leží papírový drak, vystavený slunečním paprskům.
  
  JEŽEČEK: "Obloho bezedná, prosím tě, daruj našemu drakovi kousek sebe a svého modra. Naděl mu chuť létat."
  
  Ježek tančí kolem draka, sluneční paprsky na ně dopadají skrz mraky.
  
  JEŽEČEK: "Spravedlivý větře naděje, prosím tě! Daruj našemu drakovi schopnost překonat nepřízeň osudu! Dopřej mu dosažení cíle přes jakékoli překážky!"
  
  Ježeček dotančí.
  
  JEŽEČEK: "Děkuji vám, že mě stále věříte, kamarádi moji. Děkuji vám, že mi pomáháte letět k mamince!"
  
  Na pasece se objevuje Užovka. .
  UŽOVKA: "Ježečku, běž do domečku a schovej draka! Poletí sem ptáci, chtějí jej zničit. Špaček se snaží přesvědčit špaččata a vysvětlit jim, že nejsi nebezpečný, ale nikdo ho neposlouchá. Už není vůdcem hejna."
  
  Ježeček se rozhlíží.
  
  JEŽEČEK: "Nestihneme to, musím letět hned."
  
  UŽOVKA: "Ale drak ještě není hotov!"
  
  JEŽEČEK: "Nemám na výběr."
  
  Užovka se plazí na pařez a dívá se do dálky.
  
  UŽOVKA: "Musíme jít na kopec..."
  
  JEŽEČEK: "Spěchejme!"
  
  SCÉNAPÁTÁ
  
  Kopec. Ježeček a Užovka ve spěchu prozkoumávají vrchol kopce, Ježeček má v tlapách papírového draka.
  
  JEŽEČEK: "Nenašel jsem nic, co by mohlo být ocasem draka."
  
  Užovka se zastaví, následovaná Ježečkem.
  
  UŽOVKA: "To znamená, že se musím stát tímto ocasem já. Podívej, mám jen hlavu a ocas."
  
  JEŽEČEK: "Užovko, ale to je velmi nebezpečné. To ti nemohu udělat."
  
  UŽOVKA: "Ježečku, rozhodla jsem se už dávno. Od začátku jsem věděla, že jsi pro mě nebezpečný. Ježci se vždy živili užovkami, jsme nepřátelé. Proto nyní žijeme na opačných stranách řeky."
  
  Ježeček si sedne na zem.
  
  JEŽEČEK: "Ale proč jsi mě tedy zachránila?"
  
  UŽOVKA: "Asi proto, žes křičel velmi hlasitě a užovky nemají rády hluk. Nevím. Asi to bylo správné."
  
  Užovka se dívá do dálky.
  
  UŽOVKA: "Letí sem ptáci. Musíš se rozhodnout hned."
  
  Ježeček vstane a narovná draka.
  
  JEŽEČEK: "Děkuji ti, kamarádko."
  
  UŽOVKA: "Ježečku, tvůj drak je připraven. Nyní má odhodlanost přítele i pomoc nepřítele. Leťme."
  
  Užovka se drží draka zuby, Ježeček zrychluje, skočí z kopce a letí.
  
  JEŽEČEK: "Užovko, podívej, jak je to krásné! I les, i řeka, i kopec ... Ptáci! Už jsou vedle nás!"
  
  K drakovi se blíží hejno špačků.
  
  ŠPAČEK: "Děti moje, přestaňte! Mýlil jsem se, ježek není nebezpečný. Nesebere nám oblohu."
  
  MLADÝ VŮDCE HEJNA: "Už jsme dávno vyrostli a o všem rozhodujeme sami. Na obloze nebudou žádní ježci. Zaútočte!"
  
  Hejno začíná klovat Ježečka i Užovku.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, pomoz Užovce. Rozklovají ji."
  
  
  Špaček se snaží ochránit Užovku, brání ji křídly před hejnem ptáků, několik mladých špačků mu pomáhá.
  
  JEŽEČEK: "Užovko, ty se jen pevně drž. Pomohou nám.
  
  ŠPAČEK: "Děti, to je Užovka! Přece ji znáte!
  
  MLADÝ VŮDCE HEJNA: "Pomáhá ježkovi, to znamená, že je zrádce a nepřítel."
  
  Vůdce hejna klovne Užovku a ta spadne do řeky, přes kterou letí drak.
  
  JEŽEK: "Užovko! Užovko!"
  
  ŠPAČEK (obrací se na ptáky, kteří mu pomáhají): "Děti, braňte ježka a draka."
  
  Hejno nadále klove Ježečka a draka a způsobí, že se v něm objeví díry. Drak začíná padat na druhou stranu řeky.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, zachraň Užovku, pomoz jí! Au!"
  
  ŠPAČEK: "Děti moje, držte draka, aby nespadl."
  
  Hejno klove Ježečka, draka i Špačka s jeho pomocníky.
  
  JEŽEČEK: "Už jsme skoro tam, vydržte."
  
  ŠPAČEK: "Je to stále příliš vysoko."
  
  JEŽEČEK: "To nic, zvládnu to."
  
  Ježeček skočí z draka na břeh, drak spadne do řeky a odpluje.
  
  Hejno špačků nad nimi udělalo několik kruhů a odletí pryč.
  
  SCÉNAŠESTÁ
  
  Břeh řeky. Na samém kraji vody sedí zraněný unavený Ježeček a několik ptáků, vedených Špačkem. Jsou rozcuchaní, někteří z nich zranění.
  
  Nad okrajem řeky se objevují ježci.
  
  VŮDCE JEŽKŮ: "Zde jsou! Všichni ke mě!"
  
  ŠPAČEK: "Vstávejte, špačci, bitva ještě neskončila..."
  
  Unaveně vstává. Ptáci se šikují do hejna za Špačkem.
  
  
  JEŽEČEK: "Špačku, to jsou ježci jako já!"
  
  ŠPAČEK: "Ne, tebe já znám, jsi laskavý, a tohle jsou dospělí nebezpeční ježci... My, ptáci, víme dobře, čeho jsou schopni."
  
  JEŽEČEK: "Pak jsem s vámi..."
  
  Rozpuštěním bodlin zakrývá sebou špačky.
  
  Ježci se valí z kopce dolů a zastavují se před nimi. Všichni jsou tiše, nehnutě stojí, prohlížejí si jeden druhého.
  
  VŮDCE JEŽKŮ: "Co tady děláte, špačcci? Vy sem nepatříte! Vraťte se domů."
  
  Před ježky vystoupí Ježicha a pozorně se dívá na Ježečka.
  
  JEŽICHA: "Synáčku, jsi to ty?!"
  
  JEŽEČEK: "Mami! Maminko! Našel jsem tě!"
  
  Pohybuje se k ní...
  
  Ježicha hladí JEŽEČKApo hlavě.
  
  JEŽICHA: "Sledovala jsem let a jsem na tebe tak pyšná, synku. Věřila jsem, že jsi schopen být hrdinou, ale nedokázala jsem si ani představit, že se naučíš létat."
  
  JEŽEČEK: "Tolik jsem se chtěl vrátit domů a najít tě. Abez pomoci mých přátel (Ježeček ukazuje na špačky) bych to nedokázal. Ale ztratil jsem toho, kdo byl ochoten za mě obětovat svůj život. Užovka spadla..."
  
  JEŽICHA: "Užovka? Ty se bojíš o jídlo?"
  
  Ježeček začne křičet.
  
  JEŽEČEK: "Ne! Je nejodvážnější a nejsilnější! Užovka je moje kamarádka! Bez ní bych tě neuviděl."
  
  Ježicha objímá Ježečka.
  
  JEŽICHA: "Asi to byla opravdu velmi odvážná a hodná Užovka. Pojďme domů, synáčku. Díky své odvaze a přátelům jsi doma."
  
  Špaček přicházíí k Ježečkovi.
  
  ŠPAČEK: "Neboj se, Ježečku. Myslím, že Užovka je naživu. Vždyť spadla do řeky a užovky umí
  
  plavat."
  
  JEŽEČEK: "Užovka mi řekla, že vždycky moc chtěla vidět moře. Možná si splní svůj sen. Ale doufám, že se vrátí."
  
  Ježek se podívá na řeku a pak se otočí ke Špačkovi.
  
  JEŽEČEK: "Špačku, ptáci, děkuji vám za pomoc. Kam teď poletíte? Vrátíte se nebo zůstanete?"
  
  ŠPAČEK: "Nevím. Je to tu nebezpečné, ale nemáme se kam vrátit. Nyní jsme všude cizí."
  
  JEŽEČEK oslovuje shromážděné ježky.
  
  JEŽEČEK: "Ježci! Tito ptáci mě zachránili a riskovali své životy. Prosím vás, abyste jim dovolili tady zůstat, ručím za ně."
  
  Ježci souhlasně přikývli. Ježeček se vrací ke špačkům.
  
  JEŽEČEK: "Zůstaňte, kamarádi. Váš domov teď bude tady."
  
  EPILOG
  
  Les. Starý Špaček sedí na stromě a učí malá špaččata.
  
  ŠPAČEK: Kdysi špačci bojovali s ježky o oblohu a zemi pod ní. Av této válce nebyli žádní vítězové ani poražení, protože obloha nemůže nikomu patřit. Amy, ptáci, jsme to pochopili díky jednomu malému ježečkovi a odvážné užovce. Od té doby žijí ptáci a ježci v míru.
  
  ŠPAČČATA(společně): "Dědečku Špačku, povězte nám ten příběh. Dědečku Špačku, povězte nám o Ježečkovi a Užovce. To je takový ježek jako ti, kteří žijí s námi v lese?"
  
  Špaček pohladí jedno špačátko křídlem na hlavě.
  
  ŠPAČEK: "Ano, teď žijeme poblíž a špačci se už ježků nebojí. Ale přesto na ně stále nemá cenu padat, jsou tak pichlaví, jako kdysi."
  
  Vedle Špačka si na větev sedl Havran.
  
  HAVRAN: "Špačku, tys začal svým dětem znovu vyprávět své bajky?"
  
  
  2019
 Ваша оценка:
Связаться с программистом сайта.
По всем вопросам, связанным с использованием представленных на okopka.ru материалов, обращайтесь напрямую к авторам произведений или к редактору сайта по email: okopka.ru@mail.ru
(с)okopka.ru, 2008-2019